Zdá se, že v mikru i v běžné mluvě se konkurence omezuje na jednu stranu trhu. Pojmy jako dokonalá konkurence, monopolistická konkurence nebo monopol popisují situaci na jedné straně trhu. Stejně tak parametry konkurence používané v mikro modelech jako bariéry vstupu nebo homogennost/heterogennost produkce ovlivňují pouze situaci firem. Podobně když podnikatel řekne, že bedlivě sleduje konkurenci, určitě tím nemyslí své zákazníky.
Pokud bychom však jako měřítko konkurence zvolili zisk firem (Lernerův index), výsledek bude opačný. Situace na poptávkové straně trhu může totiž výrazně ovlivnit zisk firem. Např. monopol bude mít pravděpodobně vyšší ziskovou marži, pokud je na straně poptávky dokonalá konkurence, než když u něj nakupuje monopson. Pokud dosahuje firma zisku, všechny subjekty, které se snaží získat část toho zisku pro sebe, mohou být oprávněně považovány za konkurenty. Vlastníkům firmy je jedno, jestli jsou to jiné firmy na trhu, zákazníci s tržní silou, nebo odbory. Všichni usilují něco, co nemohou mít všichni zároveň (viz Stiglerova definice konkurence). To „něco“ je zisk firmy nebo renta vlastníků firmy. Všichni jsou tedy součástí stejné konkurence a tedy konkurenty.
Ještě by mohlo být namítnuto, že na straně poptávky je obyčejně dokonalá konkurence, takže ničemu nevadí, pokud poptávku v naší analýze konkurence ignorujeme. To ovšem není pravda. Jako protipříklad stačí uvést výrobce, kteří si stěžují na cenové nabídky maloobchodních řetězců (na konkurenci od maloobchodních řetězců), nebo na to, jak prodejci aut v Americe (dealerships) úspěšně vykořisťují velké domácí automobilky (viz Econtalk).
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Pokud řekneš, že určitá úroveň zisků je ekvivalentní určitému stupni konkurence, tak ti jako jedna z forem konkurence určitě vyjde konkurence napříč trhem. Ale myslím, že předpoklad je příliš silný.
OdpovědětVymazatMám dojem, že např. kartel budeš interpertovat jako chování, kdy firmy přestávají soutěžit mezi sebou ale o to více soutěží s poptávajícími. Souhlasíš?
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatJe potřeba rozlišovat mezi konkurencí jako soutěží a konkurenční pozicí firmy (zákazníka). Konkurence/soutěž se projevuje akcemi, které firmy nebo zákazníci organizují za účelem získání renty/přebytku někoho jiného na trhu. Kartel sám o sobě je tedy konkurence/soutěžení namířené proti zákazníkům. Vznikem kartelu firmy vyhrály jednu soutěž se zákazníky. V další fázi soutěže mohou zákazníci třeba firmy žalovat u Evropské komise a získat svůj přebytek zpět. Součástí kartelu je dohoda, že spolu firmy nebudou soutěžit navzájem. To ale nutně neznamená, že spolu „přestávají soutěžit“, protože spolu dost možná aktivně nesoutěžily ani předtím.
OdpovědětVymazatKonkurenční pozice firmy (konkurence, které firmy čelí) měří, do jaké míry by byl zisk firmy (kdyby ho firma měla – to závisí vztahu mezi poptávkou a náklady) chráněn před soutěží od ostatních konkurentů. Tato pozice závisí na přirozených nebo uměle vytvořených vlastnostech dané firmy a trhu, jako jsou např. bariéry vstupu (ochrana zisku proti entrants), věrnost zákazníků (ochrana zisku proti entrants a incumbents), hledání dalších potenciálních zákazníků a jejich geografická diverzifikace (ochrana zisku proti zákazníkům) nebo kartel (ochrana zisku proti incumbents). Vznikem kartelu tedy firmy do určité míry zlepšují svoji konkurenční pozici (čelí menší konkurenci).
Moc nerozumím, co znamená "aktivně nesoutěžily ani předtím". Pokud si účtovali monopolní cenu, tak tam už fakticky kartel byl, i když ne explicitně domluvený.
OdpovědětVymazatPřijde mi, že o konkurenci napříč trhem má smysl mluvit jen když firmám dovolíš podnikat akce, které mění jejich konkurenční pozici. Konkureční pozice je ale obvykle daná exogeně danými paramtery. Mluvit o konkurenci napříč trhem lze jen v rámci teorie, která tyto parametry endogenizuje.